Pohádka O samolepkách

POHÁDKA (?) O SAMOLEPKÁCH (28.3.2021)

Mám doma dvě takové staré, dřevěné skříňky, spíš komody. Už párkrát jsem je chtěla poslat pryč, vyměnit za nové, až mě napadlo, že je vlastně můžu zrenovovat, vybrousit, natřít na bílo a ještě využít. 

Dnes nastal den D - a navíc úplněk, a já se rozhodla dát se do úklidu a třeba konečně do renovace skříní. A náhle se to stalo, zabrána do čištění a sloupávání nalepených samolepek, těch, kterými moje děti posely celá dvířka, snad každičké místo, které našly. Mnohokrát mě žádaly, ať je nesundávám, jenže teď jsou dospělé a už mají dávno své životy, tak co už, říkám si. Ty skříně stály celé roky v dětském pokoji, byly svědky jejich útlého dětství, růstu a dospívání, samolepky ze žvýkaček, z Kinder vajíček, reklamní a bůhvíjaké ještě, ani nevím, odkud se všechny vzaly. 

A já je sundávám, seškrabuji, trvá to věčnost, vzpomínky vylézají zpoza skříně, některé drží opravdu pevně, zůstává po nich stopa, stín a mě náhle přepadne úzkost - vždyť s těmi samolepkami definitivně odřezávám jejich dětství, šňůru, kterou byly připojeny ke mně, nebo spíš kterými jsem je k sobě vázala, to možná ty samolepky...? 

Copak ale mohu konat jinak než hlásám? "Zbavte se všeho, co vás tíží, co vás brzdí, propusťte, odpusťte, vypusťte ! " A tak se zbavuju, propouštím, odpouštím a nechávám jít...za sebe, za děti. Odpusťte mi všechna příkoří, kterými jsem vám ztížila a znejistila bytí ve vašem dětství, veškeré okamžiky, kdy jsem vám brala růžové brýle. 

Odpusťte mi ty samolepky, kterými přestříhávám svou šňůru, kterou vás potají vážu k sobě. Skříně zůstávají, i stopy po samolepkách. Tak jako vzpomínky, stopy příběhů, to vše, co nás provází životem, až do teď. 

Zde je vaše svoboda - vlastně i moje. A konečně i těch skříní..