ROZHOVORY

ROZHOVORY

Mluvím sama se sebou.

Mluvím s někým tam uvnitř mě. 

Mé Já, to jádro, které vnímám z nitra a které se dívá ven, stále stejnýma očima, od paměti, kam mi dosáhne, stále mluví samo se sebou. Se mnou. Občas něco přetvoří do zvuků, do slov, které vypustí ven a samo se diví, jak to zní, je to někdy melodie a někdy má pocit, že vypouští samý odpad.

To ONO uvnitř mě, co pozoruje a pak mluví zpět do nitra. Jsou to mé vlastní rozhovory s duší. A jsou stále častější. 

Jak vypadají? Asi takhle:

Ono: "Tak holka, jak dlouho to chceš takhle vést?"     

Já: "Jak takhle?"                                                  Ono: "Takhle se ničit?"                                        Já: "Já se ničím?! Jsem prostě jen smutná."      Ono: "Jsi na dně pokaždé, když někoho ztratíš."                                                                 Já: "A divíš se? Víš, kolik bolesti už jsem zažila? Kolik ztrát?"                                        Ono: "Dobře, a co chceš tím neustálým trápením se změnit? "                                        Já: "Nevím, ale je přece lidské se trápit."          Ono: "Ano, ale podívej se na sebe, chřadneš, a nevidíš další krásy kolem sebe..."               

Já: "Ale vidím....dej mi čas"                                Ono: "Je to s tebou stále dokola, kdy už to pochopíš?"                                                      Já: "Co jako?"                                                      Ono: "Že se ti to bude dít tak dlouho, dokud to nepřijmeš."                                                  Já: "Přijmout, to se ti řekne....víš, jak to bolí?"    Ono: "Co tě na tom bolí?"                                  Já: "No, vlastně fyzicky nic, ale říká se to tak...."                                                                Ono: "Tak to popiš "                                          Já: "Je mi tak nějak....prázdno, chybí mi fyzický dotyk a ztělesnění toho, kdo odešel" Ono: "Lpíš !"                                                        Já: "Nene, mám ráda svět, který si vytvořím kolem sebe a zvyknu si na něj a je mi v něm dobře."                                                                Ono: "Jasně, ale víš přece, že vše je v pohybu, jak to chceš zastavit? Chceš zastavit trávu růst, listí padat, téct vodu...? Vše je v pohybu, lidé a bytosti přicházejí a odcházejí, setkávají se, tvoří rodiny, přátelství, klany, vše se vyvíjí a pak zase postupně odchází. A přicházejí další, a stejně jako ty, vše se vyvíjí."                            Já: "No jo, ale když mně chybí ten úsměv, vůně, hlas,..nemůžu si pomoct."                  Ono: "Chápu, to ale nezměníš. Mění se i tvary. Vždyť už to přece znáš. Tolikrát jsi to zažila. Je v pořádku nechat vyplavit emoce. Ale ty se ničíš a to zcela dobrovolně. Ničíš svou tělesnou schránku. Komu tím pomůžeš? Myslíš, že tím něco změníš, že tím vrátíš zpět ty, co odešli?"                                                      Já: "Já vím, vím...já to všechno vím...jenomže.."                                                Ono: "Meleš stále to samé dokola a jen se v tom udržuješ a utvrzuješ! Budeš to zažívat tak dlouho dokud nepochopíš. Stále dokola. Přilneš - ztratíš. Vše je pomíjivé. A ty jsi toho všeho součástí. Dokud to nepřijmeš a nepojedeš na vlně s životem, tedy i se smrtí, budeš stále zažívat dokola podobné situace! Promítni si život zpět: kolik bytostí jsi už ztratila. A stále to nechápeš?"                            Já: "Ano, a vždy jsem přijmula smrt o něco víc. A pokaždé se pak radovala více z přítomného okamžiku, z malých a drobných krás a každodenních radostí ..."                       

Ono: "Vidíš? To je ono. Rozhlédni se kolem sebe...." 

Jdu po louce u nás za domem, vejdu do vysoké trávy, kašlu na klíšťata, spontánní čin mě volá. Louka voní a konejšivě mě hladí svými jemnými stébly trávy. Vyjdu až nahoru, na kopec, kde se mi opět ukáže ten přenádherný výhled do naší krajiny a navíc, světe div se, tolik krásy v jednom drobném kvítku, jehož květ též pomine, ale nyní je tady, pro mě - luční zvonek. A je jich spousta.

Děkuji - za život, jaký je.