Kterak jsem změnila svou IDENTITU

13.11.2021

KTERAK JSEM ZMĚNILA SVOU IDENTITU

zpověď padesátileté ženy


Ano, čtete správně- změnila jsem svojí identitu. Ač mám stále stejné jméno, příjmení, bydliště i číslo občanky, dokonce i stejnou kůži na sobě.

Ale cosi se ve mně změnilo.. 

Když mi bylo 30, měla jsem co se týče mládí a zdraví, tak nějak všechno zadarmo. Krom toho jsem klamala okolí - ráno jsem si důkladně namalovala obličej, vizáž takovou, aby odpovídala trendům té doby. abych zapadla do davu? Ne, abych vynikla vzhledem. Večer jsem vše důkladně omyla a zase na mě ze zrcadla koukala Diana.

Aby toho nebylo málo, podtrhla jsem namalovaný obrázek na své kůži dokonalým účesem a oblečením, ideálně zvolila boty na jehlách, aby se mi opticky prodloužily nohy - opět jsem musela splnit trend dokonalosti.

Nutně jsem potřebovala mít vše, co předepisovala móda té doby - tedy kožený kabát, černá, krátkou kabelku stylu "manažerka" a boty do špičky. Co na tom, že mi to nebylo pohodlné, ale líbila jsem se mužům, o tom žádná...


Roky běžely a já ladila svou image víc a víc, abych nezklamala povědomí o své osobě. Pozorovala jsem, že mi to zabere víc a více času, už to přestalo být samo sebou, zadarmo, ale musela jsem přitlačit. Cvičením, které mě strašně nebavilo a neustálým hlídáním váhy a toho, co sním, jsem usilovala o dokonalé tělo, jakmile se objevila vrásečka - šup, dopíchnout Botoxem.

Kolik času a peněz jsem tím promrhala, se neodvážím spočítat.

Přišla magická 40!?

Zmatek, panika!!! Co teď????

Boj o ztrácející se mládí s nastupujícím stářím narůstal - a bylo to stále marnější. Více jsem pociťovala, jak v očích mladých představuji stařenu a strašně mě to užíralo. Dávala jsem tomu rozpoložení tolik pozornosti, že jsem začala ztrácet samu sebe.

Do 50let mého pozemského věku se událo tolik pro mě osobních mezníků, že jsem se přestávala pomalu za svým ztrácejícím se mládím pachtit. Dostala jsem se do hormonálních výkyvů, do tzv. přechodu, do období, které nezralá žena považuje za konec.

V té době jsem ztratila i mně blízké bytosti, které prostě odešly z mého i jejich života.

Vstoupily mi do cesty semináře osobního rozvoje, naštěstí.

Přišel Covid, čas zastavení se.

Náhle přišel moment, kdy vše kolem mě zůstalo stát, i JÁ, mé tělo, má duše.

Stála jsem a rozhlížela se kolem sebe.

Přišly otázky, a přišly i odpovědi.

V tom zastavení se jsem začala nacházet své JÁ, podstatu, která nese jméno Diana.

Stála jsem a viděla, cítila, vnímala čtvero ročních období, slyšela zpívat ptáky a svištět vítr, padat listí a kvést stromy.

Člověče, ženská, co to tu provádíš? znělo zpovzdálí. A s hlasem zdáli se vzedmula vlna, já na ni naskočila a nechala se nést.

Vezu se, chvíli se zastavím a zase se nechám unášet, ať v pohybu nebo v klidu, ale vím, že JSEM.

Převlékla jsem kůži, sundala nepohodlné boty, občas ozdobím svou tělesnou stránku, netrápím ji pohyby, které jí nedělají dobře, oblékám ji, aby jí nebyla zima a do šatů, v kterých je jí hezky. Už není tak "sexy", ale může být, když bude chtít :-))

Hýčkám její tělo i kůži vonnými oleji a masážemi. Nechávám ji odpočinout, když dá najevo, že je unavená.

Očím, které již hůře vidí prostě nasadím brýle. Nerada píše, nandat brýle, sundat brýle, raději si povídá nebo mlčí. A pozoruje.

Nechává pozorovat skrze své tělo její duši, vědomí.

A ŽIJE A MOŽNÁ VÍC, NEŽ KDY PŘED TÍM. Přiznala si, vědomě, že vstoupila do nové životní etapy.

Věřte, tato etapa, když do ní vstoupíte osvobozené od zátěží minulosti, je nádherná.

Nechává si stále svůj humor a tvořivost. Uvnitř, té chátrající schránky, je stále veselá, tvořivá, prostě je tam uvnitř a jen v očích můžete vidět, že je to stále ONA, tatáž Diana

Jen v jiné identitě, v přiznané, je sama sebou, vědoma si svých kvalit a připravená podělit se o dary, které nabyla zkušeností, léty, životem.