Střípek ze života matky - MATY

17.března 1995 v Podolské porodnici 

Kolem jedné po poledni mi tě ukázali a já je podezírala, že mi tě vyměnili, nebo že nastal nějaký hloupý vtip. Byla jsem přesvědčena, že budeš mít černé vlásky, přesně tak, jak jsem si tě vysnila.

 V nadcházejících dnech chodily návštěvy, chtěli vidět KONEČNĚ toho kluka a já státe tvrdila, že spíš. Nechtěla jsem tě nikomu ukázat, vůbec ses mi nelíbil a brala jsem to celé jako selhání...

Brzy naštěstí moje poporodní stavy ustaly a já se ti s pláčem omlouvala, snad 1000x, a náhle jsem věděla, že jsi ten nejlepší, nejkrásnější, NEJ NEJ chlap, jaký mohl přijít na svět. Asi jako každá matka....

Jak šel čas a s ním rostlo tvé uvědomění si sebe sama, tvé Ego se rozpínalo všemi směry, hranice jsi posouval dál a dál. Zkoušel jsi, co okolí ustojí a kam až můžeš. Dřív, než jsi vůbec chodil, jsi jezdil na plastické motorce, bez ní jsme nikam nemohli jít, nejradši bys s ní i spal. Ostatní matky seděly na pískovišti s knihou, slunily se, občas přiběhlo dítko na nějakou tu svačinku. Já takovou idylku nezažívala - jediná jsem běhala všemi směry a chytala tě a zachraňovala, zatímco ty jsi vřískal radostí, ale i vzdorem, když jsi sjížděl kopečky, nohy spuštěné a já tě pak někde dole, v cíli musela sbírat a seškrabávat ze země. Následovala většinou návštěva pohotovosti. Mělo to svá pozitiva - neměla jsem šanci přibrat ani gram tuku.

Roky šly, den po dni... 

Prostě jsi vyrostl a dospěl. 

Teď už vím, že jsi skutečně DOSPĚLÝ.

A já jsem šťastná a pyšná máma. 

Ano, jsem pyšná, protože v tvé zralosti vidím i kus té své. 

Vím, že tohle nesnášíš - ok, třeba si trhni, sám jsi mě navezl do fcb, tak teď v tom holt jedu, no..:-))(pro ostatní - pošťuchování se navzájem je naše vlastní a společná mluva, tak v tom nehledejte nic špatného)

Maty, tvůj humor mě baví a co mě těší, jak nyní žiješ. A baví mě, i když si ze mě děláš srandu, prostě Tě mám ráda.

Tedy - buď šťastný a vše nejlepší k narozeninám.

Máma